Neštovice- dětská nemoc nebo strašák lidstva?

Věděli jste, že v lidské historii nezpůsobily tolik ztrát na životech všechny války dohromady jako epidemie a pandemie infekčních nemocí? Je to paradox, protože v dnešní době nejsou tak časté. Přesto byly zkoumány jako první. Zřejmě za to může i fakt, že např. na pravé neštovice vymřelo 90% původních obyvatel Ameriky. Ale je nezbytné tuto větu uvést na pravou míru- konkrétněji pojem neštovice. Většina z nás si pod tímto pojmem představí naprosto běžné a banální dětské onemocnění, i když ne vždy tomu tak bylo.

Je několik druhů neštovic. Pro člověka jsou nebezpečné pravé a plané neštovice, protože jako jediné ho napadají. Oboje se projevují vznikem puchýřků, ale jejich původ je rozdílný. Na to přišel anglický lékař William Heberden, který v roce 1767 docílil jejich separace.

 (Jen pro představu: ještě existují např. kravské neštovice. Díky nim Edward Jenner vynalezl v roce 1796 první vakcínu na světě. Všiml si, že dojičky, u nichž se objevily kravské neštovice, jsou imunní i vůči těm pravým. Proto slovo vakcína odvodil z latinského vacca, což znamená kráva.)

Pravé neštovice se vyznačovali velmi vážným průběhem, při němž docházelo až u třetiny nakažených k selhání oběhového systému nebo následným komplikacím s uzdravováním lézí. U těch, kteří přežili, zůstali povětšinou jako památky jizvy. Ačkoliv na starém kontinentu existovala už možnost očkování, američtí domorodci byli proti viru bezmocní. Toho si brzy povšimli dobyvatelé a úmyslně mezi ně šířili infikované přikrývky. Poté následovalo to, co jsem už výše zmiňovala- během několika desítek let variolla zredukovala původní obyvatelstvo o 90%. V polovině 20. stol. ale došlo do té doby k nevídané věci. WHO se ve dvou krocích pokusila zlikvidovat virus, který toto onemocnění způsobuje. Nejprve pomocí očkování a pak se zaměřila na jednotlivá ohniska. A to se jí povedlo. Poslední případ pravých neštovic se objevil v Africe roku 1977. Od roku 1980 jsou oficiálně prohlášeny za vymýcené.

Obrázek pravých neštovic:

Plané neštovice patří mezi nejčastější infekční onemocnění endemického typu (= vztahují se k určité oblasti, konkrétně k holoendemické oblasti=celoroční přenos s vysokou intenzitou). Zasáhnou 459 případů na 100 000 obyvatel, tj. 86%. V roce 2011 bylo hlášeno 42 785 případů onemocnění. Největší výskyt varicelly byl v roce 2004, kdy bylo nahlášeno 52 487 případů. Představují vysoce nakažlivou akutní chorobu, která je způsobena lidským Herpes virem, tzv. HHV- 3 (Variicella Zoster Vir). Jedná se o DNA vir, jenž je příbuzný virům, které mohou za onemocnění infekční mononukleózou nebo opary.

Větší epidemie je vyvolávána zejména v zimních a jarních měsících (přibližně od ledna do května), naopak nejnižší výskyt je převážně v měsících srpen a září.

Virus HHV- 3se šíří dvěma způsoby:

a)      vzduchem (kapénkovou infekcí)

b)      přímým kontaktem= vir je obsažen v tekutině, která naplňuje puchýřky, a tak může dojít k nákaze i po kontaktu s touto tekutinou.

Většina infekčních nemocí je častější u dětí než u dospělé populace. Plané neštovice tedy nejsou výjimkou. Jedná se o klasickou dětskou nemoc. Ve více než 87% případů postihlo toto onemocnění děti, incidence u nich dosahuje až 33 případů na tisíc dětí. Neštovice si nejčastěji proděláme mezi třetím a desátým rokem. Což je dobře, protože vyšší věk pacienta, který je touto nemocí postižen, patří spolu s přímým kontaktem s nakaženou osobou mezi rizikové faktory.

1. Přímý kontakt je asi nejvýznamnějším rizikovým faktorem= jedná se o kontakt s osobou, jenž je nakažena planými neštovicemi, anebo s jejím oblečením či předměty, které svým dotykem kontaminovala.
2. Vyšší věk pacienta= s rostoucím věkem úměrně roste i riziko případných komplikací, které varicellu doprovázejí (meningoencefalitida, pneumonie, atd.).

Příznaky a projevy planých neštovic:

Virus do člověka vstupuje skrz sliznici a lymfatickou tkáň horních cest dýchacích. Zde se virus pomnoží a putuje do dalších částí organismu.

Nejdříve nastává inkubační doba, která trvá zhruba 14- 16 dní. Po tomto období, které s sebou neneslo žádné známky nákazy, se objevují první nespecifické příznaky, tzv. prodromy. U nemocného člověka je pozorována zvýšená teplota nebo zimnice a mohou nastat žaludeční problémy nebo průjem. Významným signálem je bolest hlavy a počínající svědění v místě, kde se později vytvoří puchýřky. Tyto všechny potíže jsou markantnější zejména u osob starších deseti let.

Jeden až dva dny před vznikem prvních neštoviček pacient trpí urputnou bolestí hlavy a vysokou horečkou. Právě v tomto období začíná být člověk schopen infikovat vzdušnou cestou nebo přímým kontaktem i ostatní, a proto by měl zůstat v izolaci.

Poté dochází k plnému propuknutí nemoci. Začínají se tvořit tzv. neštovičky, které se mohou vyskytovat v pěti vývojových stádiích. Nejprve se objeví drobná zarudlá skvrnka, makula. Ta zvětší svůj objem a vyroste z ní svědivý pupen, toto stadium se označuje jako tzv. papula. Na tomto pupenu se vytvoří vezikula, puchýřek naplněný čirou tekutinou. Poté, co se tekutina zakalí, vznikne hnis a puchýřek se přemění na pustulu. Po nějaké době puchýřky prasknou, vysuší se a vytvoří se na nich tzv. krustičky, které se po jednom až dvou týdnech odloupnou. Člověk nemůže nikoho infikovat teprve poté, co se na všech puchýřcích vytvoří krusty. Tyto svědivé puchýřky vznikají nejprve ve vlasaté části hlavy, v obličeji a na trupu a posléze se tvoří i na končetinách. Můžeme je však nalézt i na sliznici nosohltanu, na sliznici horních cest dýchacích, v konečníku, v pochvě a na očních víčkách.

Tato vyrážka se netvoří najednou, ale postupuje v jakýchsi vlnách. Puchýřky se tvoří zhruba pět dní, během nichž je můžeme na těle pozorovat jak ve stádiu makuly, tak ve stádiu, kdy už se tvoří krustička.

Stupeň vyrážky je variabilní. Většinou tělo zasype dvě stě až tři sta puchýřků. Někdy jich však může být i méně než deset a ve vzácných případech se jich může vytvořit až půl druhého tisíce.

Akutní fáze tohoto onemocnění trvá přibližně čtyři až sedm dní. Až po dvaceti dnech vyrážka vymizí.

Virus planých neštovic patří do skupiny tzv. herpes virů, které mají schopnost přejít do stádia latentní infekce, kdy je virus usazený v nervových gangliích, nevyvolává však žádné známky své přítomnosti a není ani zlikvidován imunitním systémem. Pokud již jednou člověk prodělal plané neštovice, vytvořilo si jeho tělo protilátky, které chrání jeho organismus před další nákazou varicelly po celý život. Proto se téměř nevyskytují případy, kdy by člověk onemocněl touto chorobou dvakrát za život. Proto také nemá žádný přirozený rezervoár. V některých případech (např. při postižení příslušného nervového ganglia dorzálního míšního kořenu u systémového onemocnění) však může dojít k probuzení viru, který prozatím zůstával v klidu. Ten se opět projeví nejčastěji vznikem pásového oparu.

Jen zřídkakdy je tato nemoc ukončena smrtí. Samotná varicella smrtelné následky nemá, k úmrtí může dojít u dospělých, které postihla primární virová pneumonie.

 Prevence planých neštovic:

Ročně touto chorobou onemocnění 35 000 lidí. Proto je nutné, aby se před nakaženými osobami chránili zejména novorozenci a lidé, kteří mají oslabenou imunitu, protože u nich je průběh varicelly velice komplikovaný a její následky mohou být fatální.

Účinnou prevencí před nákazou planými neštovicemi je očkování. Toto preventivní opatření nám dává 88% jistotu, že se nenakazíme tímto onemocněním a téměř 100% ochranu proti jakýmkoliv komplikacím. V České republice je vakcinace proti varicelle dobrovolná. Jelikož není hrazena zdravotními pojišťovnami, lidi často odradí předsudky o ceně. Jedna vakcinace stojí přibližně 1 400 Kč. Očkování mezi jedním a čtrnáctým rokem stačí jednou, ale u dětí starších dvanácti let je zapotřebí dvě dávky, a to v rozmezí šesti týdnů. Vakcína však nesmí být aplikována během těhotenství a nejméně tří měsíce před otěhotněním.

Léčba planých neštovic:

K léčbě nelze použít antibiotika, protože varicella je virového původu. Pacientovi je doporučováno puchýřky mazat tekutým pudrem nebo antiseptickou mastí, které urychlují vysychání vyrážky, zmírňují svědění a brání další infekci. Je důležité puchýřky mazat rozumně, protože příliš velká vrstva brání vysychání puchýřků.

Nemocnému jsou dále předepisovány léky proti horečce (antipyretika) a bolesti hlavy.

Pokud ovšem dojde ke komplikacím a ke vzniku progresivní varicelly nebo vyricellové pneumonie, je třeba použít tzv. acyclovir, který zabraňuje rozmnožování viru a tlumí jeho dopad na organismus. Je dostupný v tabletové či injekční formě. Tato metoda je ale využívána jen v nejzazších případech.  Každopádně ale kontaktujte svého praktického lékaře, který posoudí, zda musí být pacient hospitalizován.

V každém případě ale svědivé puchýřky neškrábejte- mohlo by dojít k zanícení a další infekci a průběh léčení by se velice zkomplikoval.

Obrázek planých neštovic: